Přeskočit na obsah

Stránka:Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu/144

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Knihy.

V jisté knihovně se knihy povadily.
Když pak rozličnými jazyky
Nectnostně se hašteřily,
Vejde strážce k nim, a ptá se kroniky:
„Nač ty vřesky, medle?“
Proto že si směl mne posaditi vedlé
Toho bezectného lháře
Kalendáře.
Vše se tu, dí strážce, řádně postavilo:
Smyslí on, co bude, — smyslíš ty, co bylo.