Tato stránka nebyla zkontrolována
Vše utichne. Pak slavík počíná.
Tři tahy čisté, zvučné sprvu a to stejně,
Vždy výš a výš, jak obyčejně
Svůj rozmilý zpěv začíná.
Pak jeho chřtánek ohebný,
A jemu k vůli služebný,
Kde který libý zvuk, probíhá milostně,
Teď zmlkle, zdlouhavě, teď silně, radostně,
Že božský jeho hlas sněm celý zarazí,
A mocně vyrazí.
Než soudci předce váhají.
Číž, sedmihlaísek stojíce
Po straně milé pěnice,
Mu za vyhranou dát se zdrahají.
Ti druzí pak se hádají.
Sněm učená jich zdání
Poslouchá v tichém rozjímání.
V tom zkřikne hejl: „Buď sláva pěnici!“
Tím slovem veta po nebožici.
Hned pro slavíka veškeren tím časem
Se senát křídlatý prohlásí jedním hlasem.
Tak troupa hlas, krom naděje,
Víc uškodí, než prospěje.
