Stránka:Polsky snadno a rychle.djvu/34

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Dwa náleží netoliko mužským neosobním, nýbrž i středním: dwa lata, dwa konie.

Střední slova se vážou jako u nás v obyčejné řeči. Vrata byly otevřené wrota były otwarte.


22. úloha: Číslovky.

Polské číslovky nejsou snadné. Víme už, že se říká na př. dwaj chłopcy, trzej porucznicy. Dále se řekne: ile[1] dni? kolik dní? ale: ilu ludzi? kolik lidí? Dvacet a čtyři hodiny se přeloží: dwadzieścia i cztery godzin (ne: godziny). — Vdova s dvěma dětmi přeložíme: wdowa z dwojgiem dziećmi a t. p.

Kolik se řekne jednou ile, jindy ilu. Odkud to u? Bez pochyby od slova dwu, dwóch. Na otázku: ilu was jest? ilu was było? odpovídáme:

Jest nas dwu (dwóch) Jsme dva.
Było nas dwu (dwóch) Byli jsme dva.
A podle dwu dále:
Jest nas wielu. Je nás mnoho.
Było nas wielu. Bylo nás mnoho.
Jest nas kilku. Je nás několik.
Było nas kilku. Bylo nás několik.
Jest nas pięciu. Je nás pčt.
Było nas pięciu. Bylo nás pět.
A tak pořád až do sta:
Stu chłopców jest v tej izdebce. Sto chlapců je v té jizbičce.

Jsou to na pohled množné 2 pády (dvou chlapců) v pravdě ale množné 4 pády (rovné životným 2 pádům), jak patrno z vět: je toho tam ještě trochu, bylo jich hromadu. Podle toho se rozumí, že se také říká:

Przyszło ich trzech. Přišli tři.
Przyszlo ich czterech. Přišli čtyři.
  1. ile místo kile, kiele, bylo snad utvořeno podle wiele.