Stránka:Polívka - Z drobné mytologie slovanské. O hospodáříčkovi.djvu/8

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
80
J. Polívka:

žie a peniaze do domu …‟ (Dobšinský, Obyčaje, 117). O původu jiné bytosti, též štěstí přinášející, pikulíka, nic se nepraví (ib. 115).

Zajisté také Němci pruského Slezska vypravují takové pověsti o zmoklém, mrznoucím kuřeti, doneseném domů; za noci letělo jako ohnivý drak a doma stále vyvrhalo pšenici ze sebe (Kůhnau, II, 26 č. 680; 29 č. 682, 683). Podle pověry v Braniborsku místy rozšířené změní se v draka černé kuře v noci novoroční na křižovatce (Zs. d. V. f. Volkskunde, II, 78). Dle pověry rozšířená u Němců rakouského Slezska (ib. II, 33, č. 688) snášejí slepice na sklonku své doby jedno neb dvě vejce o polovici menší, než dřívější, a z nich vylíhnou se dračí kuřata; působí velkou škodu na špejcharech a na konec odlétají jako draci; aby se učinila neškodnými, musí se taková vejce hoditi přes střechu.

Různými ještě způsoby dodělávají se lidé takového pomocného ducha. Haličtí Malorusové obyčejně kupují „diťka‟, tupíce při tom kříž a znečišťujíce jej (Етнограф. Зб. XXXIII, str. 1, č. 3; str. 2—3, č. 7 a 9). Jinde kuchařka jest původkyní jeho: jak nedonese dítě bez vědomí svých hospodářů, přijde za sedm let a bude „hodovaneč‟ (ib. 156 č. 400).

V západním Braniborsku (Kuhn, Norddeutsche S., 393, č. 92) nabude kobolda, kdož v den sv. Jana a v poledne mezi 12.—1. jde do lesa k mraveništi, najde v něm ptáka, a ten se na jistá říkadla změní v malého chlapečka, skočí do připraveného pytle a doma vykoná všecku práci co nejrychleji. Srv. Lemke, I, 68, „Der Alf‟.

V pověsti zaznamenané od Jos. Dufka na Horáčku (str. 312) našel mlynář v kapse kožených kalhot, které si byl na jarmаrce koupil, škatulku, a v ní ptáka-skřítka. Vypravuje se dále, jak se ho mlynář zbavil.

Někdy si dokonce takového ducha lidé sami urobili, ve Švédsku udělali nádobu na dojení z devatera nakradených uzlů, s jistým říkadlem pustili do ní tři kapky krve z malíčkа a pak nádoba donášela ctitelům čertovým mléko a j. Aneb si udělali kulatý míč z hadrů, koudele a jalovce a opět jej postříkli krví z malíčka. Na Islandě vyřezali si člunek tkadlcovský z žebra nebožtíkova, čarodějnice ovázala jej šedou vlnou, dala mu ssáti ze svých prsou a potom donášel mléko z cizího dobytka (Grimm, D. Myth.4 II, 912). Podobně v Estonsku udělali si ducha z koudele, hadrů a kůry z jedlí, a dali to oživiti od čerta (ib. III, 148). V středověkém Německu vyřezávali si kobolda ze dřeva, zvláště ze zimostráze, aneb uhnětali z vosku„Křístek‟, který stával a hlídal v moravských domcích v almárce v koutě za stolem aneb ve zdi mezi dveřmi a kamny (Bartoš, Deset rozprav lidopisných 47), byl dřevěnou soškou s rukama na prsou střiženýma a s korunkou na hlavě. (ib. I, 414—415).

Jinak nenalézáme u Němců podání o původu hospodáříčka, šotka, raráška. Nevypravuje nic takového ani starší pověst otištěná od br. Grimmů v D. S. I, 112, č. 84 „Spiritus familiaris‟ ani jiné sdělení od Strackerjana, I, 397 z r. 1662, od Meiche, 293, č. 381. z r. 1668; ib. 302, č. 392 z r. 1650.

Porůznu vypravují se pověsti o koboldech, donášejících pánu svému peněz, že se často zjevuje jako slepice, ale podání o jeho původu bylo podle všeho zapomenuto; v Kuhn-Schwartz, Norddeutsche S. M, č. 48, jako červený kohout: Kuhn, Westfäl. S. Gebr. M., I, 370, č. 416,