v starých roztrhaných šatech. Neměli čím žíti, vrátil se tedy muž do lesa, a prosil znovu ptáčka o chléb a peníze, jinak by zemřeli hladem. Ale ptáček odmítal, svatí přece peněz nepotřebují… Verse tato tedy na rozdíl od ostatních končí na polo humoristicky.
Podobně zasahuje ptáček do života lidského v pohádce vypravované na moravské Slovači v okolí Uherskobrodském[1]: Zlá žena vyhnala muže svého, ptáčníka, do lesa a přikázala mu zároveň, aby nechodil domů dotud, dokud neuloví ptáka zlatohlávka. Ptáčníkovi skutečně se podařilo chytiti ptáčka zlatohlavého, propustil ho však, když mu slíbil, že dostane vše na jeho přímluvu, čeho koliv bude po milém pánu bohu žádati. Vyžádal si ptáčník nejdříve mouky, a dostal sice jen hrnec mouky, ale takový, že v něm neubývalo, ač žena denně brala z něho mouku. Konečně přece tento zázračný hrnec omrzel se ženě ptáčníkově, poslala muže k ptákovi, aby jí dal velké hospodářství. I to přání bylo vyplněno. Nedlouho se z toho těšila, chtěla míti již zámek, býti nejkrásnější paní v celém světě, jen poroučeti, dobře jísti a voziti se ve zlatém kočáře. I to se stalo dle žádosti její. Konečně chtěla býti takovou paní, která by neměla sebe menší starosti a nikdy neumřela. Tu však příliš mnoho žádala na pánu bohu, a proto že se nespokojila s tím, co jí dal pán bůh na přímluvu ptáka zlatohlávka, nebude míti opět ničeho.
Jinak vypravuje verse lotyšská, zapsaná v gub. Liflandské:[2] Chuďas nenalézá čarodějného toho ptáčka v lese na stromě, nepřednáší jemu v lese žádosti své stále větší a větší, než ptáček sám chudobou a nouzí trpící lidičky vyhledává a pomoc svou jim nabízí. Tak se tedy vypravuje v pohádce lotyšské: jednou vletěl do kádě černý ptáček s očima jako blesk stkvoucími i sám se nabídl manželům tam se nuzícím, že chce zlepšiti jich život. Kdykoliv by ho potřebovali, ať jen zatleskají a zavolají ho slovy »zlatý ptáčku v slunečných paprscích! zlatý ptáčku v měsíčných paprscích! zlatý ptáčku, pojď sem!« Učinili tak: nejdříve dostali pěkný prostorný dům, pak panský dům, a konečně, když manželé byli zase nespokojeni se svým životem, řekl muž, že chce býti císařem, a žena řekla, že chce býti bohem. Uvedl je ptáček opět do bídné jejich chatrče, vlastně do jejich kádě, neboť neuměli nikdy býti spokojeni a neuměli mezi sebou žíti přátelsky.
Podobna jest verse v Elsasku zapsaná:[3] i v této přiletěl jak ve versi lotyšské ptáček zlatý k manželům hašteřícím se, kdo z nich jest vinen, že musí žíti v kádi, a přece by chtěli bydleti jako jiní lidé. Uvedl je zlatý ptáček do nového domku, při kterém byla hezká zahrádka; naučil je pak jako ve versi lotyšské, kterými slovy v pádu potřeby ho mají
- ↑ Jos. B. Kolář-Kochovský: Z chatek moravské Slovače. Ve Velkém Meziříčí 1888 str. 22 sl.
- ↑ Сборникъ матерiаловъ по етнографіи II., Moskva 1887 str. 277 sl.
- ↑ Revue des Traditions populaires III., 1888, str. 297 sl.
