Čulkova? Bohužel neposlal Dobrovský Grimmovi tyto obšírné výtahy, jenom svoje vlastní dvou-tří-řádkové a ty otiskl Grimm ve svém komentáři s některými drobnými změnami. O českých pohádkách neuměl Dobrovský Grimmovi sděliti ničeho. Jagić ukázal ve svých „Dějinách slovanské filologie“ (str. 368—369), že Dobrovský nesdílel nadšený zájem Grimmův pro lidové tradice a že neměl správných představ o rozměru národní poesie. Jagić také ukázal na to, že v bohaté korespondenci Dobrovského s Durichem není řeči o národní poesii a že také ve svých listech Kopitarovi Dobrovský zřídka projevil zájem pro národní poesii.
Grimm promluvil ve svém komentáři jenom o německých zpracováních českých pohádek, uvedl zvláště obsahy pohádek zpracovaných od Wolfg. Ad. Gerle a pověděl plným právem, že žádná z těchto sbírek nezasluhuje chvály. Tato slova Grimmova nedošla patrně pozornosti v Čechách, jinak by zajisté byla pobídla české spisovatele k takové práci a Langer na př. byl by svoje pohádky jinak reprodukoval a jeho reprodukce nebyly by mohly dojíti u Čelakovského té chvály, kterou on vyslovil (ČČM 1830, str. 215).
Snad smíme první vliv Grimmův po prvé spatřovati ve sběratelské práci, určitěji řečeno ve vydání českých pohádek od Jakuba Malého r. 1838. Malý právě znal sběratelské hnutí, jak se vyvinulo u slovanských národů, a jest také poněkud zpraven o významu pohádek. Malý nepodával ovšem lidové povídky tak, jak je slyšel vypravovat snad v Týně nad Vltavou, jak tvrdil, hleděl totiž mnohé pohádky „od náležejících k nim přívěsků očistiti a v prvotní dle zdání svého podobu uvésti“; on jich ovšem nejen neočistil od domněle cizích živlů, ani nekonstruoval původní jich podobu, naopak je „vyzdoboval“ vším svým nejapným a neuměleckým způsobem vypravovatelským. Ne tak v prvním jeho zpracování, než teprve v druhém jeho vydání r. 1845 ukázal, že užíval Grimmovy sbírky. Prof. Tille ve svých „Českých pohádkách do r. 1848“, str. 45 ukázal přesvědčivě, že Malý aspoň svou povídku „Pták ohniváč a liška ryšavka“ přepracoval v povídku překřtěnou „o zlatém
