Tato stránka byla zkontrolována
II.
Nemohu Tě zapomenout, moje milá,
žalem puká srdce, že se nevracíš,
skutečností zdrcen, cítím, čím’s mi byla,
k smrti jsem Tě rád měl, Bože, ty to víš!
Dost jsem hoře zkusil ve svém žití bídném,
ale tahle bolest nejkrutší je z všech.
O štěstí jsem s Tebou slunném snil a vlídném,
prch’ sen v nenávratno, zbyl jen stesk a vzdech…
