Stránka:Poesie sociální.djvu/23

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Ctěte, hoši, policajty! ouvej! jak to bolí! stát vyplácí krejčům metlou, ale ševcům holí.

Slyšte, lidé, pro výstrahu mé smutné zpívání, že se proti policajtům sám bůh neubrání.

Už ho vedou svázaného, všecko ve mně hrká! dva ho táhnou za rameno, jeden vzadu strká.

»Jenom mne po humnech veďte, však já s vámi půjdu, nedělejte mi ve městě veřejnou ostudu!« 

Ale na humnech u strouhy paní Perunice zapírala Peruňátku něco na sukničce.

Jak poznala svého pána, hned se s hrozným křikem na pochopy obořila mokrým lavičníkem.

Ale Perun dobrotisko sám ji napomíná: »Schovej, ženo, meč do pochvy, přišla má hodina!« — 17