na ktérih so domá spávali. Poskúšajo kako bise spalo na gólih tléh áli vsélej zópet vstánejo, dókler ne léžejo pod vótlo drevó na méhki mah. Ali jédva zadrémljejo, kár se začuje rjovénje dívje zverjádi. Prestrášeni vstánejo in zlézejo na drevésa, kjer jim je bílo prebíti vso noc. Téžko pričákujejo jútra ìn ko je pričákajo, vstánejo in blódijo potém ves dan po lésu láčni in utrújeni. Veséli so bíli, da so mógli z dívjim sádjem (ovocem) glad potolažíti. Zvéčer so mórali zópet na drevésa, na ktérih so se le mógli téžko držáti, kájti spánec jih je premagovál. Drúgi dan in trétji še níso mógli iz lesa in ko mu slédnjič véndar prídejo do kónca, zadéne je nóva nesréča (neštěstí). V tem kráji namréč lovíl je strašánsk velikán zveríno, ktéro so mu ljudjé zgánjali, in zdaj se je blížal lésu prav na tem méstu, kjer so bíli knéžiči. Skríjejo se za velíkim hrástom (dubem), ali velikán opazivši jih zagrmí nad njimi: „Le ven vi zeméljski črvíči.“ Óni ubógajo, a hrust z veséljem jih opazujóč mláskne z jezíkom in právi: „Kaj hóčete túkaj?“ Óni odgovoré, da hódijo po svetu, ker bi rádi nadlógo upoználi. „No tú vam mórem bíti posébno na uslúgo, — le pójdite z máno,“ zavpíje velikán hrohótom, da se je dálec po lésu razlé-
