Písmeno и = i zní tvrdě (jako české y) jako v jižních řečích vůbec: ни́ва zní nýva, годи́на godyna (rok), тиши́на tyšina. Na počátku slabik zastupuje и slabiku ji: двоица dvojica, мо́и moji. Tvrdého y bulh. nepíše: синъ (syn), ези́къ jezik (jazyk).
й = je kladou Bulhaři po příkladu staroslovenském a ruském z pravidla jenom na konci slabik: май (květen), мой, оби́чай, ра́тай (pacholek), уйка (strýc, ujec), уби́йца vrah, яйце́ (vejce), сла́вей (slavík). Zřídka na počátku slabik: славейо (slavíče).
х zní jako v sousední srbštině slabě, jako h: хоро́ zní horó (národní tanec), ху́баво hubavo (pěkně). Spojení хв zní jako f: хвала jako fala. Vyslovíme-li tu počáteční h velmi slabo, nezbývá než vysloviti fala.
щ jest št jako ve staré slovenštině (bulharštině): баща́ zní bašta (otec), още ošte (ještě), щу́ка štuka (štika), ни́що nyšto (nic), нощъ nošt (noc).
Bulharská písmena ъ, ь, ѫ znějí stejně jako nejasné a, vyslovené s přivřenými ústy, to jest jako jer. Čteme-li v bulharských knihách jednou сърдце́ podruhé сьрдце́ a po třetí сѫрдце́, vyslovíme slovo toto pokaždé asi jako sardce.
