vratu usurpátora z Elby a o jeho triumfálním průvodu. Všecko se tehdy rozprchlo, Rusové opustili Vídeň, kněžna Foscolini-Wintersteinová učinila tak hned po nich.
Následkem těchto událostí diplomacie poslána do svých domovů. Měsíce minuly, světu v živém vzrušení, mně v hlubokém klidu. Život naší kurfiřtské residence kladl na mne nepatrné požadavky, a tak zdařilo se mi peněžní své poměry, pobytem na vídeňském kongresu silně rozvrácené, uvésti opět do pořádku. Waterloo měli jsme již za sebou, a veřejný život počal se jeviti opět i jinou tvářností než vojenskou.
Vznešení pasažéři, nastoupivší cestu do Paříže za příčinou nadcházejících vyjednávání, míjeli naše město M. Toto, jak vám bude známo, neleželo sice bezprostředně při staré cestě, leč přes to zajížďka do něho nebyla značná a hodilo se dobře k použití jako místo odpočinku a přípravě na poslední, značný kus cesty. Nebylo mi tudíž s podivem, když kteréhosi dne zvěděl jsem o příjezdu knížete a kněžny Foscolini-Wintersteinových. Spíše zdála se mi nápadnou okolnost, že nesestoupili v hostinci. Zvolili, jak jsem se doslechl, předem vyslanými posly za příbytek jeden z prostorných měšťanských domů, jež následkem válečné mizerie byly k pronajmutí.
Ihned nazítří dostavil jsem se ke kněžně, bych jí nabídl svých služeb, jež za těchto okolností
