VZNIK NÁRODNÍHO SOURUČENSTVÍ
(Úvod, který napsal pan státní president k této publikaci.)
Po ztrátě naší státní samostatnosti bylo snad ve všech politicky myslících hlavách jasno, že dosavadní politická organisace národa, se svou hustou sítí politických stran, založenou na rozdílnostech světového názoru a na různostech zájmů třídních, nezřídka navzájem soupeřících, musí býti nějak usměrněna podle změněných poměrů.
Když jsem se v listopadových dnech minulého roku zdráhavě odhodlával přijmouti volbu za prvního úředníka státu, myslil jsem si, maje svůj životní úkol již za sebou, že nebudu ničím více, než jakýmsi místodržícím pro krátkou dobu přechodnou, v níž se náš politický život po drtivém podzimním otřesu uklidní a usjednotí za vedení zkušených politických vůdců. Osud vložil na mne však úlohu podstatně jinou a nesrovnatelně tíživější, když 16. březen tohoto roku vělenil naše země do Velko- německé říše. Tímto okamžikem srostly veškeré naše zájmy v jediný a nejvyšší, v zájem na zachování naší národní existence, jemuž všechny ostatní zájmy a potřeby musí býti podřaděny.
Záhy a téměř živelně cítili přemnozí z nás, že tento nám všem jednotný cíl volá po jednotící politické organisaci národa, v níž byly by semknuty všecky vrstvy a třídy, a jež by měla vůli a schopnost upevňovati vědomí naší národní sounáležitosti, opatrovati všecky naše životní zájmy a vyrovnávati spravedlivě všecky zájmové rozpory.
Z tísně těžké doby vzešlo Národní souručenství téměř spontánně, neboť zřízení jeho bylo mnohem více obecně cítěným příkazem zákona sebezachování národa, než záměrem a programem jednotlivých osob.
V Lánech 17. listopadu 1939. Dr. Emil Hácha v. r.
