napřed stvrzenku, on mi těch sto korun nedá. Všude bude říkat, jaké pak placení, já mám v ruce stvrzenku, že jsem zaplatil…“
U firmy Gütig & syn, velkoobchod senem a plodinami, zemřel cestující. Firmě nastala tím povinnost dát parte do novin a sestavením úmrtního oznamení byl pověřen prokurista, o němž se věděla, že má literární schopnosti.
Prokurista zavolal slečnu a dojat, počal diktovat:
„Oznamujeme svým přátelům a známým, že se Bohu všemohoucímu zalíbilo povolat k sobě našeho dlouholetého zástupce, pana Artura Laufera. Ztrácíme v něm výtečného organisátora, neúmorného pracovníka, který byl vždy duší závodu. Byl vždy otcovsky vlídný k podřízeným a oddaný k představeným.“
Zde poručil diktující slečně vynechat dva řádky. A potom diktoval dodatek:
„Ze závodu vystupuje na vlastní žádost.“
Pan Kosiner zavolal si notáře, že prý bude dělat testament. Každému dobročinnému spolku odkazuje po sto tisíci Kč, a každý synovec a neteř má dostati pět set tisíc.
