Stránka:POLÁČEK, Karel - Židovské anekdoty, 2nd edition.djvu/36

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována

vám mám vypravovat? Ve tři čtvrti na dvanáct se podívám na hodinky a ono bylo devět.“


Že už je řeč o tom Parsifalu. Tak byl zase nějaký pan Bloch a ten si nechal říci, že „Parsifal“ je krásný kus.

A když hráli motiv kouzla Velkého pátku, tu zpozoroval nějaký inteligent, že se pan Bloch hlasitě směje.

„To jsem jakživ neviděl, takového člověka“ rozčiloval se ten pán, „hrají takový vzdělaný kus a on se směje.“

„Co mám dělat?“ bránil se pan Bloch, „sedím tu jako prodanej, muziky mám plný břicho a tak si vypravuju anekdoty, abych se rozveselil.“


Byl svátek Dlouhého dne a do synagogy se hrnul nějaký pan Votický.

U vchodu ho zarazil šames.

„Mají zaplacené sedadlo?“ ptal se ho.

„Já nic…“ odvětil pan Votický, „já mám v templu bratrance a chci mu říci jenom slovíčko a hned jsem venku.“

Šames se mu, bystře zadíval do obličeje, chvilku mlčel a pak řekl podeziravě: „Voni švindlíři, voni se chtějí, mně se zdá, modlit!“