volení u toho stolu a dal najevo, že svého nepřítele nevidí.
Tu přistoupil ke stolu člověk s pokladničkou, který vybíral na dobročinný účel. Bloch dal korunu. A když onen člověk zahrkal Ledererovi pokladničkou pod nosem, tu ukázal pan Lederer palcem na pana Blocha a pravil: „To bylo za oba!“
V jednom městě žije pan Winternitz a ten je — to byste neuhodli — povoláním sklenář.
Jednou přišla k němu jedna babička koupit svatého Václava, malovaného na skle. Pan Winternitz žádného svatého Václava neměl na skladě, tak jí nabídl svatého Floriána.
„To přeci není svatý Václav,“ namítá babka, „svatý Václav má přece koně.“
„A copak tenhle nemá? Podívejte se, babička, vždyť má putynku v ruce… to jak právě svého koně napojil…“
Rosa Lembergrová se má za několik dní vdavat. Má také nejvyšší čas, protože je v očekávání radostné události. Starý Lemberger jde k rabínovi, aby zařídil podle toho svatební řeč.
„Koukejte se, pane rabín“ praví mu, „vy přece víte, co s mou dcerou je — to se přece může stát v nejlepší rodině. Já vím, vy jste dobrej
