Nemenší sláva spojena jest zajisté také s jménem Prokopa Diviše, jenž již před Franklinem vynalezl hromosvod a i prakticky důležitosť jeho dokázal a t. d.
Prvním na základě vědeckém sepsaným spisem českým z fysiky byly Jos. Vojt. Sedláčka „Základy přírodnictví aneb fysiky“ (1825—1828). Vedle této památné knihy jmenovati sluší dále spisky na onu dobu zajisté vzácné, byť i ceny co do obsahu neveliké: P. Michálka „Fysika aneb učení o přirození“ (1819), knížku to tedy ještě před fysikou Sedláčkovou psanou, pak K. Šádka „Přírodoskum neb fysika čili učení o přirozených věcech“ (1825) a „Hyboměrství neb strojnictví čili mechanika“ (1830). V tehdejším čase zajisté náležela k tomu jakási skoro osobní odvaha, dojista však nemalá obětavosť, spustiti se ve spisování v oboru o němž před tím v literatuře ničeho nebylo, pro nějž tedy zvláště teprv tvořiti si bylo terminologii. Zápas o dobré názvosloví trval dosti dlouho a není ovšem podnes zúplna vyřízen; terminologie pak v prvních spisech fysikalních zavedená nemohla, jak se dá mysliti, ve všech částech býti hned dokonalá, aniž přišlo na světlo posud dílo tak epochální, aby terminy v něm zavedené byly slávou spisu vynutily si uznání obecné.
To také pokládati sluší asi za hlavní příčinu, pro kterou literatura fysikalní v prvních dobách i po začátku šťastně učiněném nepokračovala tak rychle, jak by toho pro snadnou přístupnosť její ve společnosť širší dalo se jinak očekávati.
Teprve r. 1842 objevil se nový výborný spis: Jos. Smetany „Silozpyt č. fysika.“ (Nesnáze terminologické ukazují se zajisté dobře již v titulech spisů dosud vyšlých. Nazýváť se fysika u Michálka „učením o přirození,“ u Sedláčka „přírodnictvím,“ u Šádka „přírodoskumem“ čili „učením o přirozených věcech,“ a teprv u Smetany „silozpytem,“ kteréhož významu podnes užíváno.)
