ony spodiny vznešené, moudré Číny, která se ráda zbavuje nejhorších vrstev zdemoralisovaného proletariátu.
Avšak nechtěli jsme nechati bez protestu onen sněm, který se konal pod ochranou pana guvernéra příliš blízko spřízněného s bolševickými agenty. Jel jsem k němu spolu s jiným Polákem, p. St. Bloňským, zástupcem veliké americké firmy. Upozornili jsme mladého administrátora na nepřístojnost jeho sympatie k bolševikům a na bezpráví, jakého se dopouští. Van-Dzao-Dziun a Fu-Sian byli velmi zmateni seznavše, že jsme informováni o jejich stycích se sovětskými agenty a o jejich účasti na zamýšleném pogromu. Ujistili nás slavnostně, že ručí za poslušnost stráže, která nedopustí, aby došlo k pouličním bojům. Nepochybovali jsme, že stráž, sestávající ze sta mužů pravidelného vojska, pod vedením rozvážného důstojníka z povolání se neúčastní pogromu, ale dovedou-li ti vojáci odporovati třem stům „gaminů“, třem tisícům „kuli“ a tisíci ozbrojených dělníků a pomocníků čínských firem?!
Nazítří po té rozmluvě jsme obdrželi zprávu, že ruská strana protibolševická dobyla Van-Kure a Dzain-Šabi, že plukovník Kazagrandi se spojil s baronem Ungernem a že všechny spojovací linie mezi Západním Mongolském a Urgou a tím i s Čínou jsou již v rukou baronových a Mongolů.
Tehdy vůdce strany v Uliasutaji, plukovník Michajlov, převzal úředně velení nad městem, dal zatknouti bolševické agenty, rychle provedl výslech a soud je odsoudil k smrti, právě tak jako vrahy Bobrovových, Kanina a Puzikova.
Toto vystoupení Rusů popudilo čínské úřady. Napětí rostlo, avšak Mongolové se postavili na stranu Rusů. Každé chvíle jsme očekávali vypuknutí zjevného boje, jehož výsledek jsem pokládal za zcela nejistý, neboť rozhodně jsem nevěřil disciplině ruské družiny a v taktiku jejich vůdce. Proto jsme poradili já a p. Bloňski, zástupce americké firmy, knížeti Čultunovi, aby navrhl svolání mongolsko-
