Stránka:Ossendowski - Zemí lidí, zvířat a bohů I.djvu/122

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 120 —


„To je záhadné,“ zvolal jsem. „Nikdy jsem nic podobného neviděl.“

„O čem mluvíte?“ otázal se mne chladně Kalmuk.

„O hypnotickém pokusu nebo o „zázraku“, jak to nazýváte,“ odvětil jsem, podivuje se jeho klidnému hlasu.

„Nikdy jsem s vámi o něčem takovém nemluvil,“ odpověděl tímtéž chladným hlasem, jenže v jeho očích zahrála ironie.

„Viděl jste?“ otázal jsem se agronoma, který bafčil s melancholickou tváří z dýmky.

„Co jsem měl vidět?“ otázal se ospale.

Pochopil jsem, že jsem se stal obětí hypnotické síly Tušegunovy.

Nazítří jsme se rozloučili s „čarodějem“. Naše skupina se rozhodla vrátiti se de Uliasutaje, Tušegun-Lama pak chtěl „utonouti v prostoru“, jak se sám vyjádřil. Toulal se po celém Mongolsku, pobývaje v chudých jurtách pastýřských, v kaplích s poustevníky, nebo v nádherných sídlech knížat a vůdců kmenových, všude obklopen stejnou úctou a pověrečným strachem, uchvacuje bohaté a mocné, chudé a slabé plamennou výmluvností, vypravováním a zázraky.

Kalmuk, tiskna mi ruku a usmívaje se chytře, řekl mi přitlumeným hlasem:

„Čínským úředníkům se o mně nezmiňujte…“

Slíbil jsem mu, že zachovám mlčení. Tušegun se mnou poodstoupil a počal hovořiti zamyšleně:

„To, co jste včera viděl v jurtě, je drobným kouskem magickým. Evropané nechtějí věřit, že tajemná věda kvete mezi námi, dětmi přírody, kteří se touláme mezi jejími zjeveními, obklopeni jejími mocnými silami. Ach, kdybyste viděl divý a moc svátého mudrce Taši-Lamy, který rozkazuje lampám a svícnům v svatyních, aby se rozsvěcovaly před starým Budhou, těžkým dveřím svatyň, aby se otvíraly a zavíraly, a s kterým rozmlouvají lidskými hlasy sochy