Stránka:Ossendowski - Zemí lidí, zvířat a bohů I.djvu/106

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 104 —


Banditi učinili okamžitě totéž, při čemž se po mně ustrašeně dívali.

Když jsem se vrátil ke svým, upokojil jsem je, že jsme na jistý čas bezpečni, ale že musíme jak možno nejdříve dorazit k mongolským hranicím. Avšak naše koně byli úplně vysíleni; proto jsme museli zůstati na místě a odpočívati po celé dva dni. Navštívil jsem raněného, kterému nebylo dobře. Ošetřili jsme zatím též své, na štěstí lehké rány a poněkud jsme si odpočinuli.

Dověděvše se od Tibeťanů o nejbližší karavanní cestě, zamířili jsme tam a zakrátko jsme velmi šťastně potkali velikou karavanu mladého mongolského knížete Punciga, který konal pouť z Urgy do Lhassy s psaním „Živého Budhy“ k Dalaj Lámovi.

Kníže nám velice pomáhal při obtížné cestě a vykonal s námi cestu do Narabanči-Kure, kde nás přivítal hutuhtu Dželib se srdečnou radostí a řekl nám na uvítanou:

„Věděl jsem, že se k nám vrátíte. Věštby mi prozradily vaše osudy. Vím, že budete ještě jednou hostem našeho kláštera… avšak v jiných podmínkách, v jiných…“

V Narabauči jsme ztrávili dva týdny, načež nás osud a události rozprášili po světě. Ruští důstojníci vstoupili do družin, jež se tvořily k boji s bolševiky, já pak jsem cestoval s agronomem dále přes Mongolsko a hnán touhou po vlasti, prožil jsem nové, nebezpečné a pro Evropana tajemné příhody.

Zemí lidí, zvířat a bohů I. str.104.png