Stránka:Nektere starozitne pamatky mesta Trebice v Morave.pdf/2

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
356
Některé starožitné památky města Třebíče v Moravě.


ramenákem hlavního portálu, a mezi nimi tři okrouhlé štíty s erby na zlaté půdě malovanými ale již valně vybledlými. První štít ukazuje říšského orla, a nad tím písmě N; prostřední představuje erb Waldšteinský a nad tím písmena KH — ZW; třetí jest erb Žerotínský, a nad ním písmena ZZ. Co by písmě N nad orlem znamenalo, nelze uhodnouti, zvláště že ostatní písmena vedle něho setřena jsou. Písmena nad znakem Waldšteinským znamenají Kateřina hraběnka (sic) z Waldšteina [1], a písmena nad znakem Žerotínským, kde bezpochyby litery K S setřeny jsou, znamenají jmeno jejího manžela, znamenitého Karla staršího z Žerotína.

Dále spatřujeme veliký medaillon s podobiznami nějakého pána a paní; nad první slovo FORT, což může znamenati buď fortitudo, udatnost, anebo fortuna, štěstí. Pak jest prázdné pole, a konečně větší obraz, na němž představen nějaký muž pod stromem, jevící úžas ve své postavě, a před ním v oblacích zjevení anděla. Význam toho bezpochyby biblického výjevu však těžko určiti.

Přízemní část nemá obrazův, neboť podléhala v pozdějších časích častým zedickým opravám. Jsou ale stopy, že i tu bylo rozličných ozdob. Rozdělení jest i zde nesouměrné: hlavní vrata nejsou v prostředku; v levo vedle nich menší dvéře, v pravo podobně druhé dvéře mezi dvěma oknama. Pod ramenákem těchto posledních dveří pozorují se v obložení dvě díry s kolečky, jaké bývaly při městských a hradních branách ke spouštění padacích mostů. Zde však nedá se jinak mysliti, než že sloužily ke spouštění a zavírání hokynářské lávky. Hlavní vrata jsou do kruhového oblouku sklenuty a mají dole dva patníky, nahoře pak jsou růžičkami, štítky a lupením ozdobeny. Na zaviráku v klenbě ukazuje se neznámý monogram složený z písmen ITR, a nad tím stojí hvězdářské znamení planety Smrtonoše. Po obou stranách stojí letopočet 1619.

Nad portálem čteme český nápis:

Poziehneg Hospodine tomuto Domu y wssechniem w niem przebywageczym.

Otevrou-li se vrata, objeví se pěkná mnohými pasy překlenutá síň, a tou se otvírá vyhlídka na dvůr a zadní stavení, které se na padesát sáhův až k řece Jíhlavce táhnou.

Celé přízemí má ještě naskrze staré, důkladné klenutí, v prvním patře však jsou od třiceti let již jen rákosní stropy, neboť když r. 1821 dne 5. května dvě stě domů v Třebíči popelem lehlo, i toto stavení vyhořevši uvnitř až k přízemí, mnohé své bývalé ozdoby ztratilo, tak jmenovitě dva vysoké kamenné štíty, na kterých podobným spůsobem, jako na prvním a druhém poschodí Salomonův rozsudek, potom volení a zavržení krále Šavla uměle a skvěle vyryty se spatřovaly. Zůstaly tehdáž jen holé zdi, a oheň mimo to ještě některé obrazy počmoudil a zahladil, obmítku zkazil a cihly odkryl. Při tom všem nynější majetník domu pan František Krška, bývalý městský kontribuční, kmet ctihodný, nejstarší občan Třebičský (již od r. 1792), z úcty k starožitné umělecké památce, která již 116 let majetností jeho rodiny jest, nepřipustil, aby se venkovské zdi ve své původní podobě při obnově domu měnily, jenom vnitřek nově vystavěti daje, a posud pevně odporuje pošetilým žádostem svých spoluměšťanův, kteří mu ustavičně domlouvají, aby ten starý „černý dům“, jak to stavení uštěpačně nazývají, které prý mezi novými domy hezkého Trebičského náměstí „straší“, strhnouti a novým „světa podobným“ průčelím opatřiti dal. Však za tu jeho stálost nejen každý vlastenec ale každý archeolog a milovník pravého umění upřímným díkem mu zavázán jest. Věru a bohužel málo najdeme lidí, kteří by starožitnou památku tak daleko oceniti uměli, aby při všech domluvách a usměšcích lidí za lichou a často nerozumnou modou se honících v jejím uctivém zachovávání másti se nedali. Kdyby se toto staré stavení zrušilo, byla by tuším také část vlastní bytnosti majetníkovy pochována, jeho stará záliba a spokojenost byla by ztracena. Jeho posavadní snaze o zachování této památky tedy všechnu čest, a měšťanům Třebičským toto naše vyjádření: „aby byli pyšni na tuto starobylou stavbu, která jejich náměstí nikoliv nehyzdí, nýbrž veliké zajímavosti mu dodává, a kterou by mnohé novomodní hlavní město za těžké peníze odkoupilo, kdyby bylo možná, dáti si ji na kolečkách přivézti.“

Ale bohužel po majetníkově smrti vandalský čin jistě vykonán bude. Pod domem jsou veliké sklepy, a sedlová šindelová střecha krov kryje. Celé druhé poschodí slouží za podkroví (půdu).

„Černý dům“ jest repraesentantem 16. a 17. století, času staré renaissance, kde bohatí majetníci ve svých obydlích všemožnou nádheru jak zevnitř tak vnitř na odiv stavěli. Stavitelové, kameníci, malíři, italští štukatoři spojovali síly své k ozdobě domů, ježto se pak podle tehdejšího vkusu zvláště pod vplyvem tehdáž nově oživených studií starých klassikův od paty až po vrcholky domovních štítů čili lomenic přerozmanitými, do vápna vrytými neb i barvami vylíčenými a umělecky vyvedenými obrazy zaskvěly. Požáry, nerozum a vandalismus přemnohé takové památky v našich městech zkazily. Čas vystavení „černého domu“ ukazují letopočty 1619 a 1637; erby a písmena nad nimi oznamují původce stavby, paní Kateřinu z Waldšteina a Karla z Žerotína, jejího manžela. Byl to tedy původně panský dům, a teprv v pozdějším čase přešel v ruce měšťanské. Rozličné k víře nepodobné a na slabých důvodech spočívající domysly a pověsti, jež sobě lid o tomto domě vypravuje, zamlčíme. Snad se ještě někomu podaří, listinné zprávy vynajíti, které by o původu a určení tohoto stavení více světla podávaly. Majetník jeho, pan Krška,


  1. Znamená-li písmeno H hraběnka, musíme souditi, že nápisy teprv po udělení hraběcího titulu rodu Waldšteinskému r. 1628 udělány byly. Kateřina byla sestrou posledního pána z Waldština, Adama, a strýní jeho synův, prvních hrabat.