Stránka:Nektere starozitne pamatky mesta Trebice v Morave.pdf/1

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
355
Některé starožitné památky města Třebíče v Moravě.


kostel stával a posud cihly a jiné stavivo se nalézá. Odtud dále k půlnoci táhne se lesem podle Orlice vrch Hlaváčov, kdež prý podle pověsti pevný hrad stával, jakž tomu zbytky valův nasvědčují. Na témž površí blíž k Darebnícům stával prý hrad Zitkov, a lid tu říká jednomu místu na blízku posud „na Žampachu“.

Slatina.

V této vsi, ¾ hod. od Chocně vzdálené, stojí na površí nedaleko železné dráhy filialní kostel ss. Petra a Pavla, kterýž dříve do kollatury Choceňské přivtělen byl, jen že Choceňskému duchovenstvu povinnost odbývání velkých služeb Božích zůstala. Jest to stavení starožitné, strop ještě prkenný, malovaný, tři oltáře též jsou podle starého spůsobu ozdobeny. V dřevěné zvonici visí tři zvony. Na menším čte se nápis:

Leta od narozeni ✝ Sina Božyho ✝ tisycyho pieti ✝ XXX v iii ✝ f swaty Petru ✝.

Velký, asi 13 centu. těžký, má nápis:

Tento zvon přelity bil ke cti a chvále Božj, swatich aposstoluw Petra a Pawla nákladem celé obce Slatinské pod zpráwou Tomásse Marčíka richtáře od France Waňka swonaře w Slaupnicy 1814.

Malý od téhož zvonaře poznamenán jest nápisem:

Ora pro nobis! Waněk w Slaupnicy, 1814.


Některé starožitné památky města Třebíče v Moravě.
Od Maurice Trappa

1. Černý dům. Cizinci, procházejícímu se po velkém a velmi dlouhém náměstí Třebíčském, ukazuje se již z daleka tak zvaný „černý dům“ pod číslem 22, a budí zvědavost i méně všímavého člověka, tím více ale milovníka starožitných památek. Jest to stavení slohu renaissančního, celé na vápně rytými obrazy a ozdobami pokryté, jakými ještě mnohá města naše, tu větším onde menším počtem se honosí, jako Praha, Prachatice, Písek a j. Také máme ještě nejeden zámek, který zachoval takové obzvláštností vyozdobení ze 16. a 17. století. Dům tento jest 37½ stopy široký a na dvoje poschodí vysoký; z tmavohnědé zdi vystupují do bílého vápna ryté ozdoby a obrazy, ježto velmi zběhlého umělce a velikou pilnost ukazují. Římsa pod střechou jest nyní již holá, ukazujíc jen složení tesaných kamenů. Hned pod ní táhne se širší pás, ozdobený střídavě zátočkami a arabeskami formy tulipanové. Pod tímto pasem jest druhé poschodí, rozděleno na devět polokruhových luků, ježto na půl cihly povystupují a o hezké pilíře se opírají. V polích nad pilíři vyryté se spatřují podoby báječného zvířete, jež nazýváme noh (Greif), které v pazourech, vždy dva a dva proti sobě, dobyté meče drží. Ve třech výklencích jsou okna, v ostatních šesti ale spatřují se allegorické ženské podoby s nápisy. První podoba s nápisem Fides představuje víru s křížem v ruce, na nějž s vroucí důvěrou hledí. Druhá podoba Charitas, láska, představuje matku své nejmladší dítě srdečně k  hrudi tisknoucí, an starší dítě plno dítěcí lásky k matce se tulí. Třetí Spes, naděje, jest děva s květoucí tváří, stužka z vlasů větrem povívá, kotvici pevně v rukou drží, jakoby s pevnou důvěrou říci chtěla: Spes me tenet (Cic.), naděje mne drží. Čtvrtá Justitia, spravedlnost, drží váhu a meč. Pátá Fragilitas, pomíjejičnost, ukazuje bujnorodnou ženštinu, která v zrcadle, jež před sebou drží, svou budoucnost zpytuje, pomíjejičnost krásy pozemské, kdežto palma míru v druhé ruce znamená, že Fides et charitas sit palma temporis nostri, víra a láska palmou našeho věku býti mají. Šestá Laetitia, veselost, mladice s květinami a mečem poskakující, hlásá: Res mihi est laetitia (Corn. Nep.), veselost jest mou věcí, již v zápětí často meč trpké opravdivosti následuje a ve smutek ji obrací.

Okna ve třech výklencích jsou malá, tesaným kamenem obložená. Nad jejich ramenáky spatřují se ozdoby, nad jedním totiž veliká lastura, nad prostředním věnec s lidskou hlavou uprostřed, a nad třetím růže s letopočtem 1637.

Úzká ze starodávných cihlových kurek složená stříška kryje římsu prvního poschodí. Římsa ozdobena jest čtyřmi pasy arabeskami pilně vykreslenými. Pod ní táhne se široký pás rozmanitých výjevů loveckých, s jeleny, srnci a zajíci, jež pěší i jízdní myslivci se psy honí; také medvěd se brání lovcům oštěpy naň dorážejícím, lovecké rohy houkají a zabitá zvěř vítězně domů se odnáší. Hned pod těmi scenami jest pět oken prvního poschodí velikosti prostřední s tesaným kamenným obložením a povystupujícími ramenáky. Mezi nimi jest šest polí nestejné šířky, a na nich následující výkresy: a) Římský císař Vespasianus († 79 po Kr.) v ozdobě císařské s vavřínovým věncem na hlavě; b) téhož syn císař Titus Vespasianus, láska a rozkoš člověčenstva; c) jezdec cválající s dobytým mečem v kroji 17. století. V ostatních polích jsou pouhé ornamenty renaissančního slohu. — Stěnová plocha pod okny nemá souměrnosti, a vyrejsovány jsou na ní předně postava nějakého rytíře zpět se potácející a kopím se podporující. Před ním jest menší obraz v rámech s nějakým již setřeným zvířetem, a pod ním nápis caebl, ježto smysl temný zůstává. Pak následují dva prázdné obrazy v rámech nad