Stránka:Mužík, Augustin Eugen - Hlasy člověka (1883).djvu/24

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Připlynuli, pominuli…

Připlynuli, pominuli
krásní dnové jako řeka,
která stále od nás stéká
dál a dále, do daleka —
nech je jít!

Zašuměli, uletěli
krásní dnové jako ptáci,
ještě se jich křídel bílý
odlesk v seru dálky ztrácí —
nech je jít!

Dnové zrádní, zlí a chladní,
hráli jste nás malou chvíli,
a přec byli tak jste milí —
nech je jít!

Marná touho! Ještě dlouho
budem svoje ruce spínat,