Tato stránka byla zkontrolována
Sám ty nesmíš říci.
Po létech bojů své kdy ztráty čítáš
a želíš sny, již dávno v hrobě tlící,
vše prošlé slzou, příští vzdechem vítáš.
že konec všemu, sám ty nesmíš říci.
Kdy z celé písně lásky naší zbude
jen resignace trpký usměch v líci,
ze vzdušných staveb pouze trosky chudé,
že konec všemu, sám ty nesmíš říci.
Kdy velečin náš, luzný jako duha,
jen duhou jest, ve vzniku zmírající,
kdy vůli naši tma obejme tuhá,
že konec všemu, sám ty nesmíš říci.
A v parnu smrti vidina kdy slední
před okem stane duše zoufající,
a sily není, zrak svůj zakrýt před ní,
že konec všemu, sám ty nesmíš říci.
