aby uchlácholil jeho hněv, nýbrž sám také se poučil: čím se liší vážnosť a posvátnosť Talmudu od Zoharu, knihy Kabaly? a je-li dokonale pobožný člověk povinen oddati se spíše bádání v první či v druhé?
Reb Moše vyslechnuv tuto otázku, roztáhl oba lokty široko po stole, upřel oči své nepohnutě, s výrazem hlubokého přemýšlení na protější stěnu, a počal mluviti zvolna, hlasem vážným takto:
„Šimon ben Jochai, velký Rabbi, jenž byl žil před časy hrozně dávnými, a věděl vše, co se děje v nebi i na zemi, pravil: Talmud — toť ničemná nevolnice, a Kabala — toť velká králová. Co Talmud obsahuje? Věci velmi malicherné, podřízené. Učí, co je čisté a co nečisté, co je dovoleno a co nedovoleno, co je skromné a co neskromné. A co obsahuje Zohar, kniha blesku, kniha Kabaly? Obsahuje velkou náuku: co jest bůh a jeho Sefiroté. Zná všecka jejich jména a učí, co oni činí a kterak budují svět. V něm jest napsáno, že bůh slove En-Sof, a druhé jméno jeho jest — Notarikon, a třetí jméno jeho — Gomatria, a čtvrté jméno jeho — Zirufh. A Sefiroté, již jsou velkými silami nebeskými, slovou: zřídlo lidské, nevěsta, bílá hlava, velká tvář, malá tvář, korunný svícen, patro nebeské, patro zemské, lilie a štěpnice. A Israel slove Matrona, a v Israeli bůh se nazývá Otcem. Bůh, En-Sof, nestvořil světa, nýbrž stvořily jej síly nebeské, Sefiroté. První Sefirot zplodil božskou sílu, druhý všecky anděly a Toru (bibli), z třetího vyšli proroci. Čtvrtý Sefirot zplodil božskou lásku, pátý božskou spravedlnosť, a šestý takovou sílu, která všecko trhá, dře a ničí. Ze sedmého Sefirota zrodila se krása, z osmého nádhera, z devátého předvěčná příčina, a z desátého — takové oko, jež neustále bdí nad Israelem, za ním chodí po všech cestách jeho, ostříhá noh jeho, aby se neporanily, a hlav, aby velká neštěstí na ně nepadala. Tomu všemu učí Zohar, kniha Kabaly, a učí také,
