„Silou a mocí světa, ve jménu svatého našeho zákona, i 613ti práv, obsažených v tom zákoně; klatbou, kterouž Josue Navin vydal u města Jericha; klatbou, kterouž Eliseus vydal na pacholíky, již jemu se posmívali; klatbou, již užívali velký sanhedrin a sborové naši; veškerou klatbou, veškerým vylučováním a hubením, jehož bylo užíváno od časů Mojžíšových až po dnešní den; — ve jménu boha předvěčného, Pána světa a stvořitele velikosti jeho; ve jménu Matatrona, jenž jest andělem strážcem a ochráncem Israele; ve jménu anděla Sandalfona, jenž pro trůn boží vije věnce z modliteb lidských; ve jménu archanděla Michaela, mocného vůdce vojsk nebeských; ve jménu andělův ohně, vichru a blesků, silou jmen všech andělů, kteříž provázejí hvězdy a jezdí na nebeských vozech triumfních, jakož i všech archandělův, již rozpínají křídla svá nade trůnem Všemohoucího, — jménem tím, kteréž ukázalo se Mojžíšovi v keři ohnivém, jakož i tím, jímž Mojžíš rozdělil vodu moře rudého; jménem ruky, kteráž napsala na desky svatá přikázání… ničíme, vyháníme, zbavujeme cti, hubíme a proklínáme silného, smělého a neposlušného Meira Ezofoviče, syna Benjaminova…“
Zamlčel se na chvíli, a silným pohybem pozdvihl rukou nad hlavu. Potom v tichu takovém, že by bývalo slyšeti šelesť přelétající mouchy, mluvil či spíše volal vždy spěšněji hlasem čím dále tím zpěvnějším a vyšším:
„Proklat budiž bohem israelským! Proklat budiž silným a strašným bohem, jehož jméno lid vyslovuje s bázní v den soudný! Proklat budiž nebem i zemí! Proklat budiž Matatronem, Sandalfonem, Michaelem archandělem, anděly a veškerým obyvatelstvem nebeským! Proklat budiž všemi čistými a svatými, kteří slouží bohu! Proklat budiž každou vyšší silou na nebi i zemi! Bože, stvořiteli! potup a znič ho na věky! Bože, potěšiteli! pokoř ho! Hněv tvůj, ó bože! nechť hřmí nad hlavou jeho! Satani ať se s ním pustí v boj!
