ním, děkovali mu za laskavosť jim prokázanou, a usednuvše pořadem po dvou neb třech na vozy, jež na ně očekávaly, dlouho ještě se obraceli tvářemi ku stojícímu na pavlači majiteli domu jimi opuštěného.
Domácí ženštiny pomocí služek uklízely četné náčiní s dlouhého stolu ve společenské jizbě, odnášely do skříní zbytky jídel a nápojův, a pečlivě skládaly ubrusy hrubé, leč úhledné a čisté.
Na náměstí trh zatím se končil; prořídlé značné množství vozův a lidí zaujímalo ještě jistou čásť prostranství, ale menšilo se neustále. Za to dva neb tři zájezdné domy na náměstí vřely hlukem a veselím. Tmavé, propastné průjezdy těch domů byly přeplněny vozy a koni vesničanův, již pili, tančili, hádali a bavili se ve velkých šenkovnách.
V šenkovně Kamionkerově bylo nejplněji a nejhlučněji. Nebylo divu; obratný obchodník měl najatých několik okolních vinopalen a hostincův, a řídil činnosť i osudy celé armády svých podnájemníkův a šenkýřův. Asi dvacet lidí, podobných Samsonovi, jenž jednou v témdni kupoval tři libry masa, z něhož jeho rodina, sestávající z jedenácti osob, jedla a čerpala síly (byly to zajisté síly Samsonovy!), — asi dvacet takových chuďasů bylo úplně závislých na Kamionkerovi. On jim nebyl velitelem vysokomyslným, protož oni na vzájem nebyli vysokomyslni k těm vesnickým zástupům, již topily rozum svůj a blahobyt rodin svých v moři líhu, jež ruce jejich rozlévaly. Tím způsobem tedy Kamionker měl v rukou svých osudy snad stotisíců rodin vesnických, k čemuž pomáhaly jemu dvojité konce křídy podnájemníkův jeho, šenkýřů, kteří pořadem očekávali od hlavního podnikatele na zlepšení aneb konečné zničení své existence nuzné, špinavé a mozolné.
Není tedy divu, že kolem domu Kamionkerova tlačil se největší tlum vozův a koní a v šenkovně jeho pilo a hu-
