Reb Moše zvolal:
„Nájemník Chaim z Kamionky a žena jeho Malka…“
Ze zástupu vyšel muž se ženou. Tváře obou byly bolestivy a polekány. Žena chovala dítě bledě, vyzáblé. Padli před mudrcem na kolena, a podávajíce mu děcko tiše plačící, zavinuté v bezbarevné hadříčky, prosili ho, aby jim udělil lék proti nemoci, jež dlouho trápila syna jejich. Todros naklonil se k malé, bledé tvářičce a pohlížel na ni okem bystrým, zkoumavým. Reb Moše však, sedě u krbu, upřel zrak na mistra, a míchaje lžičkou byliny, jež vařily se v hrnéčkách, očekával na jeho rozkazy.
Tím způsobem nejrůznější lidé dlouho a pořadem se blížili k slavnému mudrci, učiteli, lékaři a skoro proroku svému, tázajíce se ho na nejrůznější věci a vznášejíce naň prosby. Byl tam mimo jiné jakýsi ztrápený mužíček, jenž veda ženu svou mladou a hezkou, prosil velkého rabína, aby ji zkoušel soudem božím pomocí tak zvané vody žehravosti, po jejímž vypití žena, na níž padlo podezření, že je nevěrna muži, musí okamžitě umříti, je-li vinna, ale rozkvete dvojnásob krásou a zdravím, je-li podezření nespravedlivé. Někdo jiný se tázal, co má činiti, jestliže nastane čas k modlitbě, kdy člověk cestuje, a on nemůže obrátiti tvář svou k východu, jak je přikázáno, ježto z té strany velký vítr žene mu do očí velký oblak prachu! Značné bylo také množství těch, již plačíce, žalujíce a bědujíce nad nešťastným osudem svým, prosili mudrce, aby prorockým okem pohleděl v budoucnosť a řekl, brzy-li nastane radostný den Messiášův, den osvobození, odpočinku a hojnosti?
Ale většina lidí, shromážděných v chaloupce i kolem ní nežádala ničeho, nevznášela žádných proseb a nepřednášela otázek, leč přišla sem a dusila se v nesmírné tlačenici jen proto, aby mohla dýchati v témže vzduchu, jímž oddýchala prsa proslaveného mudrce, napojiti sluch svůj
