pouze to! On s karaitskou dívkou zachovává přízeň nečistou, a my jsme viděli nyní na louce, jak synové naši leželi u nohou jeho, jako u nohou mistra nějakého, a nad hlavou jeho stála karaitská dívka a spolu s ním zpívala písně ošklivé!“
Upachtěn zápalčivou řečí, Reb Jankel na chvíli umlknul, a morejne Kalman, dívaje se na Saula svýma očima medovýma a poněkud smutnýma, pravil zvolna:
„Můj syn Ariel tam také byl, a já ho za to potrestám!“
Abraham, upíraje zachmuřený zrak na zemi, pravil taktéž:
„I můj syn a vnuk tvůj Chaim, otče, byl tam, a já ho za to potrestám!“
A potom všickni tři pravili jednohlasně:
„Potrestej Meira!“
Saul nachýlil nízko tvář svou velmi zarmoucenou.
„Pane světa!“ zašeptal chvějícími se ústy, „zda jsem toho zasloužil, abys světlo očí mých proměnil v temnotu!“
Pak pozdvihl hlavy a řekl rozhodně:
„Potrestám ho!“
Oči Abrahamovy utkvěly v otcově tváři a jiskřily se.
„Otče,“ pravil, „mysli nejvíce o té dívce karaitské. Ta nečistá přízeň, kterouž oni k sobě mají, uvalila velkou hanbu na celou naši rodinu. Víš, otče, jaký jest u nás obyčej. Žádný pravý Israelita nesmí po celý svůj věk znáti jinou ženštinu kromě té, kterou mu jeho rodiče dají za ženu…“
„Nesmí!“ křiknul Reb Jankel hlasem vysokým a růžová tvář Kalmanova zarděla se nachem. Čistota mravů těch lidí byla tak velká, že majíce šediny na hlavě rděli se studem, byla-li řeč o nečisté přízni muže k ženštině. Zdálo se, že i Saulovo čelo pokryté vráskami změnilo barvu do růžova.
