leželo, kdyby otec její nebyl neustále na ni pohlížel a tím jí bránil, aby se nedopustila hříchu. Kouřiti v den sobotní také není dovoleno. Mladý Leopold, hezký, štíhlý chlapík dvacetiletý, sedě arcinedbale v lenošce, kouřil cigarettu, z nížto k doplnění neštěstí tenké niti dýmu otevřeným oknem se táhly do světa. Eli vstal a zavřel okno. Hezké rty Leopoldovy zkřivily se pohrdlivým úsměvem, Mera nepatrně pokrčila ramenoma, a paní Hana zahořela celá studem.
Na stole na postříbřeném tácu stály rozličné pamlsky: cukrovinky smažené v medu, marcipán z medu a máku, sladké víno a t. d. Paní Hana upřímně častovala hosty své těmi pochoutkami, jež doplňovaly oběd, sestávající z ryby včera připravené a z housky včera pečené. Ale kupcová z Vilna byla zaujata něčím jiným více nežli lahůdkami. Velmi zvědavě ano nadšeně pohlížela na krásné zlaté jehly spínací, náušnice a náramky, které před ní blyštěly na aksamitovém dně škatulek, a z nichž některé byly ozdobeny dokonce rubíny, perlami a brilianty.
Byly to zásnubní dary, jež Saul ve jménu Meirově poslal Meře hned druhého dne po jejím příchodu do Šibova. Celé dva dni již na ně patřily matka i teta nevěstina a nemohly se ještě dosti napatřiti. Leopoldova matka byla poněkud zarmoucena, že syn její přivezl zasnoubené sobě Líe dary mnohem skrovnější těch, jež obdržela Mera od Meira.
„Nu! šťastná dívka!“ pravila kolísajíc hlavou; „pán bůh jí dal opravdové štěstí! Takové dary! Tak bohatí lidé!… Podivno! — a proč sem nepřichází?“ tázala se sestry.
„Iii!“ odpověděla paní Hana s pohrdlivým posunkem, „jsou to lidé prostí! U nich jest obyčejem, že ženichové nechodí ku svým nevěstám!“
„On je mlád!“ podotknul Eli, „stydí se!…“
Mera v té chvíli přisedla ku stolu, a podepřevši hlavu
