divy veliké a odhalí před lidmi všecka tajemství nebe i země.
Isák Todros, navrátiv se domů hned po západu slunce s velkým svazkem planých květin, uzřel tu věrného ctitele svého sedícího v koutě tmavé předsíňky. Sedě skrčen a podpíraje tvář oběma rukama, pohroužen byl v hluboké přemýšlení.
„Moše!“ ozval se rabín, rychle a tiše přesouvaje se po síňce.
„Co poroučíš, Nassi?“ tázal se Moše hlasem pokorným.
„Jdi, Moše, hned k starému Saulovi, a řekni jemu, že rabín Isák Todros zítra navštíví jeho dům!“
Postava skrčená a šeřící se v tmavém koutě vzchopila se jako spružina ze země pohnutá, a bosýma nohama pomkla se rychle po náměstí k vysokému domu Saulovu. Tu melamed vběhnuv na pavlač a přeběhnuv dlouhou chodbu, otevřel napolo dvéře a nachyluje hlavu do prostranné světnice volal hlasem pronikavým a vítězoslavným:
„Reb Saule! Dojdeš veliké cti a velikého štěstí! Rabbi Isák Todros, nesmírně zbožný a prvý mudrc na světě, navštíví zítra dům tvůj!“
Z nitra prostranné, společenské světnice bohatého kupce odpověděl hlas mdlý stářím, leč dosti ještě silný:
„Já Saul Ezofovič, děti, vnuci a pravnuci moji budeme očekávati návštěvy rabína Isáka s velkou radostí a s velkou touhou v srdci. Nechť žije sto let!“
„Nechť žije sto let!“ opakovala tmavá tvář s okrouhlýma očima, do jizby nachýlená, a zmizela.
Dvéře se zavřely. Starý Saul sedě na pohovce četl Zohar; ale mysl jeho, přivyklá světským záležitostem, přes největší námahu nemohla pojati hluboké objevy této knihy. Čelo jeho brázdami pokryté náhle se zachmuřilo, a nepokoj mihnul se mu v očích. Obrátiv se ku staršímu synu svému