stranné pokrmy životní ze zřídel všelikých. Byla to krátká přestávka, po nížto slavní a skutečně učení lékaři israelští zmizeli ze světa; leč ten, jehož jméno bylo Todros Halevi, odkázal vědomosti své synům svým, ony pak přecházely z pokolení na pokolení, přejinačujíce se rozličným způsobem, odívajíce se v četná roucha fantastická, ukládajíce se v přepodivné legendy, v nichžto skromné byliny byly bohatýry, ty byliny barev prostých a vůně pronikavé, po nichž pohrdlivě šlapaly nohy lidí nevšímavých.
Isák Todros pilně vyhledával a bedlivě sbíral ty drahocenné předměty vědy a starých svých podání rodinných; odnášel je, a vrátiv se do své nízké lepenice, rozkládal je v tenkých vrstvách na špinavé podlaze těsné jizby, aby tu řídké a mdlé paprsky sluneční na ně padající pronikaly je veskrz silou svou dobročinnou.
Proto také vždy, a letního i podzimního času nejčastěji byla atmosféra malé světničky rabínovy plna silné a dušné vůně sušících se zde bylin a planých květin. Bledé barvy uvadlých rostlin smutně jasněly na okolních stěnách sešedivělých prachem, jenž v několika desítiletích usadil se na nich tlustými vrstvami a ve smeti, jíž byly kouty naplněny a hrubá podlaha pokryta, vyhlížely jak teskné diamanty vyrvané z rájů zelených.
Konečně ta světnička připomínala hrubý příbytek poustevníkův. Nebylo v ní ničeho kromě nízkého, tvrdého lůžka, bílého stolu, stojícího u jednoho okénka, dvou dřevěných stolic a několika prken, připevněných ku zdi a naplněných knihami. Mezi nimi bylo dvanácte svazkův ohromné velikosti s tiskem předvěkým, s vazbou z pergamenu zažloutlého. Byl to Talmud. Výše ležely: Ozar-ha-kabod, dílo jednoho z předkův Isákových, onoho Todra Haleviho, prvého Talmudisty, jenž věřil v Kabalu; Toldot-Adam, epos opěvající děje prvního člověka a vyhnance; Sefer
