Tato stránka nebyla zkontrolována
— 183 —
a procítil v nom prodlemím několika krátkých měsíců, přehlédl ny'ní očima svých vzpomínek za několik krátkých chvil.
A když sklopil zas tu knihu prožité přešlosti, zašeptal, jakoby hovořil se svou nemocnou ženou:
»Ne, Bettyny se bát nemusíš, Anežko… ani kdybys odešla!…«
A byla tato slova jako spona, jíž zavíral listy toho románku, i jako van dnešních citů na klidném a zarostlém již hřbitově rozkoší i trýzní, jež prošly jeho duší v oné nejbarvitější a nejzvlněnější episodě jeho dosavadního života.
