»Chudí —«
»Ano chudí; požehnaní jsou chudí — eh — eh —«
»Duchem —«
»Duchem; požehnaní jsou chudí duchem, neboť oni — oni —«
»Jejich —«
»Neboť jejich. Požehnaní jsou chudí duchem, neboť jejich – jest království nebeské. Požehnaní jsou truchlící, neboť oni — oni —«
»B —«
»Neboť oni — eh —«
»Bu —«
»Neboť oni bu —. Nevím, jak to je dál!«
»Budou!«
»Aha, budou! neboť oni budou. Neboť oni budou — eh — eh truchliti — eh — eh požehnaní, kteří budou — ti, kteří — eh — ti, kteří budou truchliti, neboť oni budou — eh — co budou? Proč mi to neřekneš, Marie? Proč jsi ke mně tak zlá?«
»To ti to těžko, Tome, leze do hlavy. Nechci tě trápit. Bylo by to marné. Musíš se to učit znova. Jenom s chutí do toho, Tome, však ono to půjde — a dokážeš-li to, dám ti něco moc hezkého. Vždyť ty jsi přece hodný hoch —.«
»Tak tedy dobře! A co mi dáš, Marie? Řekni, co!«
