»Nějaké zvuky — jako když vepř chrochtá. Nikoli — někdo tu chrápe, Tome!«
»Tak? A kde asi, Frantíku?«
»Snad tam dole na druhém konci. Aspoň se mi tak zdá. Tatínek tady někdy s prasaty spával; to ti byly zvuky, jako by pilou fošny řezal. Ostatně myslím, že se nikdy více k nám nevrátí.«
Touha po dobrodružstvích znovu pojala mysl chlapců.
»Frantíku, budeš mne následovat, půjdu-li napřed?«
»Nemám mnoho chuti, Tome. Co kdyby to byl Rudý Józa!«
Tomovi klesla mysl. Náhle však pokušení se znovu ujalo, a chlapci se rozhodli, že se odváží podniku, dorozuměvše se předem, že vezmou nohy na ramena, jakmile by chrápání ztichlo. I kradli se po špičkách na druhý konec stavby, jeden za druhým. Když se ocitli ve vzdálenosti asi pěti kroků od chrapouna, šlápl Tom na suchý prut, který se s ostrým praskotem zlomil. Spáč zastenal, trochu se skroutil, tak že svit měsíční padl na jeho tvář. Byl to Potter. Chlapcům ztuhlo sic srdce i tělo strachem, když sebou onen muž pohnul, nyní však zmizely jejich obavy. I vyšli po špičkách, rozbitým přístřeškem proti nepohodě, a stanuli opodál, by se spolu rozloučili. Táhlé, žalostné vytí znovu se rozlehlo tichou nocí! I obrátili se a uzřeli neznámého psa, jak stojí ve vzdálenosti
