Před 150 lety byla údolní kotlina, v níž Mariánské Lázně leží, ještě zarostlá stoletým lesem. A přec byla již tenkrát ode dávna známa hojivost pramenů a koupelí. Již r. 1609 použil dnešního Ferdinandova Pramene na místě samém svob. pán L. z Kolowrat, r. 1615 osobní lékař cís. Rudolfa II. dr. Prudentius a r. 1663 opat kláštera tepelského Raimund Wilfert, „s překvapujícím účinkem.“ Zachycení Křížového pramene provedeno však teprve o 100 let později, r. 1749. První přesný chemický rozbor provedl r. 1760 prof. Scrinci z Prahy a dr. Nehr vydal r. 1802, případně r. 1813, první lékařský spis o léčebných účincích Křížového Pramene na základě svých zkušeností. Jeho přičiněním byly také zavedeny první pravidelné léčby Křížovým Pramenem a on byl prvním, jenž předpisoval systematické používání lázní. Dr. Nehr bývá proto právem označován jako otec Mariánských Lázní, a to tím spíše, že se nespokojil pouze s předpisováním a dohledem na léčení samé, ale dal podnět i k postavení obytných léčebných domů a přiměl tehdejšího opata tepelského kláštera Pfrognera, aby v každém směru podporoval rozvoj lázeňského místa, jež mezitím r. 1808 bylo nazváno Mariánskými Lázněmi.
Když byl r. 1817 zvolen Reitenberger za opata Tepelského Kláštera, založeného českým pánem Hroznatou, děl se rozvoj Mariánských Lázní mílovými kroky ku předu. Nádherné lázeňské sady, založené zahradníkem Skalníkem byly rozloženy v srdce kotliny a lázeňské domy zařízeny pro uhličité, plynové i parní lázně a r. 1821 byly
