Všeobecně se myslí, že jakýsi dr. Savioli odhalil jeho praktiky a tím ho přinutil k sebevraždě. — Dr. Savioli byl však pouhým mým nástrojem! říkám vám. Já, jedině já jsem si vymyslil ten plán, já jsem sebral materiál, já jsem dodal důkazy, já jsem pomalu a nepozorovaně vyviklal kámen po kameni v budově Dra Wassoryho, až jsem dosáhl stavu, kde ani zlato celého světa, kde žádná lest ghetta nemohla odvrátiti zhroucení se, k němuž už scházel jen jeden jediný, zcela maličký podnět.
Víte tak — tak, jak se hraje šach.
Zrovna tak, jak se hraje šach.
A nikdo neví, jak to bylo.
Vetešník Aaron Wassertrum jistě nejednu noc nemůže spáti jsa zmítán strašným podezřením, že někdo, koho on nezná a kdo přece je stále v jeho blízkosti, ale koho on přece nemůže chytiti, — někdo jiný, než Dr. Savioli — měl jistě ruku v této hře.
Ačkoliv je Wassertrum jedním z těch, jejichž oči mohou hleděti skrze zdi, to přece nedovede pochopiti, že jsou mozky, jež jsou s to si vypočítati, jak lze dlouhými, neviditelnými, otrávenými jehlami bodati celými zdmi, kvádry, zlatem a drahokamy, až je ukrytá žíla života zasažena.“
A Charousek se udeřil do čela a zasmál se divoce.
„Aaron Wassertrum se to brzo dozví; téhož dne, kdy bude chtíti podniknouti útok na Dra Savioliho! Zrovna téhož dne!
I tuto šachovou partii mám do posledního tahu vypočtenu. Tentokrát to bude gambit běhouna. Tu nebude ani jediný tah možným až k trpkému konci, na který bych nevěděl zničující odvetu.
