Gustav Meyrink.
Známou je staropražská legenda o Golemovi, oné hliněné figuře s mongolským typem tváře. Za časů císaře Rudolfa II. vytvořil tuto podivnou figuru výtečný znalec kabbaly rabín Löw (známý nám už z veselohry Jaroslava Vrchlického „Rabínská moudrost“), jenž dovedl hliněný ten výtvor oživovati a podřizovati silné své vůli. Poslední dobou kinematografy i divadla osvěžila hrou „Golem“ vzpomínky na pražské ghetto z dob středověku.
Legenda tato upoutala svou živou fantasií a barvitou plastikou i autora románu, jejž dnes v českém překladu čtenářstvu podáváme.
Gustav Meyrink (narozený ve Vídni r. 1868 a žijící v Bavorsku ve Starnbergu na březích stejnojmenného jezera) žil jistou dobu v Praze. Možná, že člověku-Meyrinkovi byla tato doba nejbolestnější periodou jeho života, jisto však je, že básník — Meyrink odnesl si z Prahy, z oné Staré Prahy let osmdesátých nebo devadesátých minulého století, kdy proslulé ghetto pražské stálo ještě nerozkopáno a neporušeno — že odnesl si od nás dojmy tak uchvacující, lásku tak nehynoucí, že i po letech nezeslabeně svěžími barvami a nadšenými slovy vyznává tu lásku Praze, obestřené mystickými bájemi, Praze, svědku světových převratů,
