„Co vše nemůže žena z muže udělati, jen tím, že mu dočista hlavu splete!“ prohodil Cvak. „Považte si jen: ten ubohý chlapec Jaromír se stal k vůli ní přes noc umělcem! Chodí po hospodách a vystřihává hostům černé siluety. A za peníze, které tak sežene, jde pak v noci k své Rosině.“
Prokop, jenž přeslechl konec, zamlaskal rty:
„Opravdu? Je skutečně teď tak hezkou, ta malá Rosina? — Uloupil jste už jí hubičku, Vrieslandře?“
Sklepnice vyskočila, jako když ji vosa bodne a uraženě opustila náš pokoj.
„Stará krůta! Ta toho má zapotřebí, dostávat mravní křeče! Hm!“ bručel Prokop vztekle, dívaje se za ní.
„Co chcete, vždyť odešla na nepravém místě. A potom: dopletla právě svou punčochu,“ mírnil ho Cvak.
Hostinský přinesl nový grog a hovor začínal se bráti dusným směrem. Tak dusným, že při mé zimničné náladě mi vzbouřil krev.
Bránil jsem se ze všech sil, ale čím více jsem se vnitřně uzavíral a myslil na Angelinu, tím žhavěji vířilo mi v uších.
Rozloučil jsem se dosti náhle.
Mlha byla už průhlednější, metala mi své ledové jehlice do tváře, byla však ještě do té míry hustou, že jsem nemohl čísti nárožních nápisů ulic a tak jsem cestou k domovu poněkud zabloudil.
Dostal jsem se do jiné ulice a už jsem se chtěl obrátiti, když jsem zaslechl, jak kdosi volá mé jméno:
„Pane Pernathe! Pane Pernathe!“
