Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/45

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Běda! A kdy konána bude veliká slavnosť na hrobech bojovníkův?«

»Až se naplní měsíc. V témže čase zabiti byli také oni tři Ogallallové.«

Jemmy rychle počítal v myšlénkách a řekl potom:

»Je-li tomu tak, máme ještě dosti času, bychom dohonili rudochův. Do úplňku schází ještě dvanáct dní. Než kolik je Ogallallův?«

»Když jsem odcházel, bylo jich pětkrát deset a ještě šest. Zajatců měli také šest.«

»Tedy šest a padesát bojovníků. Kolik měli zajatcův?«

»S lovcem medvědů šest.«

»Prozatím víme dosti. Teď můžeme si pověděti, co či niti zamýšlíme. Dlouhé úrady nepotřebujeme. Nuže, Martine Francise, co hodláte učiniti?«

Mladík povstal, zdvihl pravici jako ku přísaze a pravil:

»Slibuji tímto, že svého otce vysvobodím, anebo smrť jeho pomstím, i kdyby mně samojedinému Siouxy pronásledovati a s nimi bojovati bylo. Raději zemru, než zrušil bych svou přísahu!«

»Nikoli, sám nepojedeš,« vece Hobble-Frank. »Pojedu s tebou a neopustím tebe!«

»A massa Bob také půjde s sebou,« prohlásil Negr, »aby vysvobodil massa Francisa a ubil všechny Sioux-Ogallally. Všichni musejí do pekla!« Při tom tvářil se Bob ukrutně a skřípal zuby, až hrůza.

»Já zde také nezůstanu!« řekl Jemmy. »Bude mi zvláštní radostí, podaří-li se nám vyrvati zajatce rudochům. A Davy?«

»Nemluv tak zpozdile!« odpověděl dlouhán lhostejně. »Myslíš, že zde zůstanu a spravovati budu své střevíce a vařiti kávu, zatím co vy znamenitou budete míti zábavu? Myslil jsem, že znáš svého starého soudruha s dostatek!«

»Dobře tak, starý medvěde, jen se nezlob,« chlácholil ho Jemmy. »Aspoň zkusíme zase něco vážného. Honba na zvěř každého časem omrzí. A co počne Vohkadeh, náš rudý bratr?«

Indián odpověděl: »Vohkadeh je Mandan, nejvýše schovanec Ponca-Siouxův, nikoli však Ogallalla. Dají-li mu jeho bílí bratří zbraň a náboje, sprovodí je, zemře s nimi, nebo zvítězí nad nepřátely.«

»Statečný chlapík!« dí Frank. »Dostaneš zbraň i vše ostatní, ano i nového koně ti dáme, neboť máme čtyři; zbývá nám tedy jeden. Tvůj jest unaven, necháme ho vedle běžeti, až se zotaví. Kdy však, lidičky, vydáme se na cestu?«