vyhubeni neštovicemi. Proto tázal se ho Ferlon: »Ku kterému kmeni náleží můj rudý bratr?«
»Jsem Numanki a zároveň Dakota.«
Jménem Numanki nazývají se Mandanové sami; Dakotové je společný název všech Siouxův.
»Tedy přijali tě Dakotové za vlastního?«
»Tak, jak pravil bílý můj bratr. Bratr matky mé byl veliký náčelník Mah-to-toh-pah. Jména toho užíval, poněvadž zabil najednou čtyři medvědy. Přišli bílí mužové a přinesli k nám neštovice. Celý náš kmen jim podlehl, až na několik, kteří, chtějíce dostati se za svými soukmenovci do věčných lovišť, dráždili Siouxy a byli od nich také pobiti. Můj otec, Udatný Štít, byl jen raněn a později přinucen státi se synem Siouxův. Jsem tedy Dakota, ale srdce mé vzpomíná na předky, jež Veliký duch k sobě povolal.«
»Siouxové zdržují se však nyní za horami. Jak dostal jsi se od nich až sem?«
»Nepřicházím od hor, jež můj bratr myslí, nýbrž od vysokého pohoří, na západě a přináším jistému bílému bratrovi důležité zprávy.«
»Bílý ten bratr bydlí tu na blízku?«
»Ano! Odkud ví to vše můj starší bílý bratr?«
»Sledoval jsem tvoji stopu a z té jsem poznal, že jsi blízko cíle.«
»Správně jsi soudil! Byl bych jistě na místě, kdyby mne tito lidé nebyli přepadli. Kůň můj byl již unaven, a nemoha přeskočiti tento potok, klopýtl a padl na mne. Smyslové mne opustili. Když pak jsem procitl, byl jsem již řemeny svázán.«
Po té dodal řečí siouxskou:
»Jsou to zbabělci! Devět mužů spoutá chlapce, jehož smyslové opustili. Kéž mohl jsem s nimi bojovati, skalpy jejich zajisté by mi nebyly ušly!«
»A bili tě také?«
»Nemluv o tom! Můj bílý bratr sejme mi pouta, a potom: Vohkadeh jednati bude s nimi jako muž.«
Slova ta pronášel s takovou důvěrou, že tlustý Jemmy se usmál a pravil:
»Vždyť slyšel jsi přece, že nemám nad nimi moci žádné.«
»Ó, můj bílý bratr nebojí se ani sta takových mužův, každý z nich je baba.«
