Přeskočit na obsah

Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/270

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Poděšen utíkal Těžký Mokasin dále. Neměl při sobě žádné zbraně a myslil, že nepřítel jeho jest ozbrojen. Kam prchl by před ním? Před ním, za ním, po levé ruce zely četné prohlubně, jež hrozily mu pohlcením. Po pravé ruce měl kolmo vystupující stráň. Síly mu docházely, mněl se ztraceným.

V tom spatří ve skále stupňovitý výstupek, šikmo nad ním druhý, třetí, čtvrtý a ještě mnoho jiných. Byly to skaliny, po nichž tenkráte koňmo Old Shatterhand se zachránil. Tam, jen tam kynula mu spása. S napjetím posledních sil vymršťoval se se stupně na stupeň.

Jako prve sopky bahenní činnosť svou náhle počaly, tak nenadále opět ji ukončily. Vzduch se vyčistil, a bylo tudíž jasně viděti jako dříve.

Tu rozlehl se údolím úzkostlivý skřek. Vydal jej černoch Bob.

»Massa Martin! Můj dobrý massa Martin! Náčelník chce ho zabiti, ale massa Bob jej vysvobodí!«

Ukazoval na popsané prve výstupky skalní a rychle potom utíkal k nim. Oba prve jmenovaní zápasili tam na život a na smrť. Sioux uchopil Martina mohutnýma pažema, aby shodil ho do hlubiny. Ale byl již zemdlen a skoro omráčen; i podařilo se smělému chlapci, že vždy ještě vymknul se Indiánovi. Při jedné takové příležitosti ustoupil Martin hodně daleko a rozběhl se vší silou proti náčelníkovi. Ten ztrativ rovnováhu mávl několikráte křečovitě rukama ve vzduchu a sletěl za hrozného řvaní se skály zrovna do sirné nádrže, jejíž děsný jícen okamžitě ho pohltil.

Zoufalý boj ten viděli všichni, kdož byli v kotlině. V přední části její zazněl hlasitý jásot, v pozadí však nářek Sioux-Ogallallův, jimž patřiti bylo, jak chlapec přemohl proslulého vůdce jejich. To byla potupa, jíž nikdo smýti nedovedl.

Všechen ten křik a ryk přehlušil hlas Bobův. Negr vymršťoval se s kamene na kámen, vyrážeje ze sebe nečlánkované zvuky radosti a údivu. Nahoře pak stanuv, sevřel vítěze v náruči.

»Statečný mladík!« vece Jemmy. »Strachoval jsem se o něho. Vy také, Franku?«

»Já, já teprve,« odpověděl smržovecký Němeček, slzy radosti utíraje. »Teď však je vše dobře. Odvážlivý jinoch zvítězil, a s Ogallally nebudeme dělati dlouhých okolkův. Přinutíme je, aby sklonili šíji pode