»Což jest prérie jen místnosť k pořádání hodův?«
»Ovšem. Pečeně běhají tu člověku zrovna před nosem. Třeba jest je jen vložiti na oheň.«
»A vám by se to líbilo!«
»Zajisté!« smál se Jemmy. hladě si spokojeně břicho.
»A čeho vy máte nadbytek, toho nedostává se tuto vašemu příteli.«
»Protože dostává jen poloviční míru. Nesmím dopustiti, aby pokažena byla krása jeho, neboť vzal jsem ho jen jako strašidlo, aby nenapadl mne nějaký medvěd nebo Indián. Ale s dovolením, pane, co zavedlo vás na toto pěkné místo?«
»Nikdo nás sem nevedl, sami jsme našli cestu.«
Soudruhové jeho smáli se této odpovědi, majíce ji za velmi vtipné odmítnutí. Ale tlustý Jemmy odvětil vážně:
»Tak? Opravdu? Toho bych se byl do vás nenadál! Vaše tvář nesvědčí o tom, že našli byste vůbec cestu bez cizího přispění.«
»A z vaší lze vyčísti, že neviděli byste cesty ani tenkráte, kdyby vám nos na ni položili. Od kterého času vlastně nechodíte již do školy?«
»Já jsem tam ještě ani nechodil, poněvadž nemám ještě potřebné velikosti. Než doufám, že přece naučil bych se od vás aspoň zdejší množilce. Nechcete býti mým učitelem?«
»Nemám k tomu času. Ostatně mám důležitější práci, než vyklepávati jiným hlouposť z hlavy.«
»Tak! Nesměl bych seznati důležité ty práce?«
Obrátiv se, tvářil se, jakoby teprve nyní spoutaného Indiána byl uviděl a pokračoval:
»Hle! Zajatec a — rudoch!«
Ucouvl, jako by se byl rudocha ulekl. Mužové se smáli, a ten, jenž dosud slovo vedl a jich vůdcem se zdál, pravil:
»Jen neupadněte do mdlob, pane! Kdo neviděl ještě takového chlapíka, snadno muže míti z leknutí polízanou. Člověk zvyká jen zvolna takovému pohledu. Domnívám se, že neviděl jste dosud Indiána!«
»Několik krotkých jsem sice viděl, ale tento je snad divoký?«
»Zajisté, jen se mu tuze nepřibližujte!«
»Což je tak zlý, že jste jej spoutali?«
A chtěl přiblížiti se k zajatci, avšak vůdce zastoupil mu cestu, řka:
»Zůstaňte, není vám po něm nic. Ostatně bych rád věděl, kdo ste a co chcete tu u nás?«
