Kapitola čtvrtá.
U Čertovy vody.
Senát a sněmovna poslanců Spojených Států nařizují, aby krajina mezi territorii Montanou a Vyomingem, poblíže pramenů řeky Yellovstonské se rozkládající, věnována byla za veliký národní park k zábavám a zdravotním účelům Spojených Obcí a na vždy zachována za území národní. Každý, kdož proti těmto ustanovením by se tam usadil, anebo některou čásť její si osvojil, považován bude za rušitele zákona a bude podle téhož vypovězen. Park ten svěřuje se výhradnímu dozoru sekretáře vnitra, jehož úlohou bude, aby pokud lze nejdříve vydal taková nařízení, jež za potřebná uzná ku zařízení a vydržování téhož.«
Tak zní stručně kongressem Spojených Států 2. dne m. března 1872. přijatý zákon, jímž občanům Spojených Státův a obyvatelům všech ostatních zemí dostává se daru, o jehož velikosti neměli tenkráte ani tušení.
O území, jehož jméno dnes »Národní park Spojených Státův«, rozšiřovány byly před udanou prve dobou ve státech východních prazvláštní pověsti. Známo jsouc jen nejdivočejším Indiánům a spatřeno byvši osamělými zálesáky, zahaleno bylo hustou rouškou tajemnou. Co takový osamělý lovec vypravoval, všelijak podivně bývalo vyzdobováno a dále rozšiřováno. Říkávalo se, že tam jsou hořící prérie a vrchy, vroucí prameny, sopky, jež vyvrhují tekuté kovy, jezera i řeky naplněné olejem místo vodou, zkamenělé lesy se zkamenělými Indiány a zvířaty.
Teprve v létě r. 1871. odebral se professor F. V. Hayden[red 1] v čele výpravy do té čarovné krajiny a podal pak podrobné o ní zprávy,
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
