proplítal poznámkami až k neuvěření učenými a podával tak mimovolně příležitosť tlustému Francouzovi, aby jej škádlil. Nejednou zpěnila se učená krev Frankova nad štiplavými poznámkami Ferlonovými, ale rozvážný Old Shatterhand dovedl vždy rozdurděného Němečka uchlácholiti a k další zábavě povzbuditi.
Slunce zašlo již za hory, a noc ponenáhlu rozestřela svůj závoj po zemi. Běloši zabráni jsouce v příjemný hovor, upírali zraky na vychloubavého vyprávěče, nevšímajíce si, co se kolem děje. Pojednou zastavil Frank proud své výmluvnosti a vzkřikl:
»Co tu běhá?«
V průběhu řeči povstal totiž Frank a postavil se na několik kamenův, které za ním ležely. Tím však vyplašil jakési zvířátko, jež pod kameny těmi se zdržovalo. Vyskočilo a jako šipka přeběhlo prostor, na němž běloši seděli, a zmizelo v díře dutého, nedaleko stojícího stromu. Pro přerychlý běh nebylo lze zvíře rozeznati.
Nepatrná ta na pohled příhoda jako elektrická jiskra dotkla se černocha. Vyskočil se země a pádil ke stromu volaje:
»Zvíře, zvíře nějaké tudy běželo a schovalo se tuhle v díře! Massa Bob řekl, že holýma rukama chytne každé zvíře, které uvidí. Massa Bob vytáhne zvíře z díry.«
»Jen opatrně, opatrně,« nabádal Old Shatterhand. »Vždyť nevíš, jaké to bylo zvíře!«
»Ó, vždyť bylo jen malinké!«
»I malé zvíře bývá někdy nebezpečnější zvířete velikého.«
»Opossum není nebezpečné.«
»Což poznal jsi, že to bylo opossum?«
»Ovšem. Massa Bob jasně viděl opossum. Je tučné, velmi tučné a dá delikátní pečeni, ó, velmi delikátní!«
A zpozdilý černoch opět si mlaskal, olizoval se, jakoby pečeni měl již před sebou.
»Tuším, že se mýlíš. Opossum není tak mrštné, jako bylo toto zvířátko.«
»Opossum běhá také rychle, velmi rychle. Proč nepřeje massa Shatterhand massa Bobovi chutné pečeně?«
»I pro mne! Jsi-li přesvědčen, že se nemýlíš, dělej, co chceš! Ale k nám nepřicházej si potom stěžovat!«
