předložené směnky napříč přepsány krásným jmenem Bohumíra z Bouillonu. Co pak se mne samotného týče, tedy jsem zkrátka všeobecně známý Methusalem.«
»O němž vypravuje bible?«
»Ano, o němž bible vypravuje, syn Henochův a otec Lamechův. Jelikož jsem však neznal ani Henocha ani Lamecha, tu bych někdy sám nad sebou zoufal. V takovýchto pochrmurných okamžicích nazývám se Bedřich Degenfeld a připouštím, že jsem v jednom německém pivovaru pozemskému bytí dobré jitro dal. Chcete-li mne nyní nazývati Degenfeldem nebo Methusalemem, je mi docela jedno; moji důvěrní přátelé dávají přednost poslednějšímu, co jim z příčin dobře uvážených nemohu vykládati ve zlé.«
Mijnheer van Aardappelenbosch pohlížel s jednoho na druhého. Nevěděl, co si má pomysliti. Tady patriarcha ze starého zákona a tam rytíř z dob křižáckých výprav, oba přistrojeni dle způsobu jemu nepochopitelného! Třetí dokonce nepravý mandarin, jenž pil pivo jako vodu. O Richardovi nemusil si hlavy lámati; ale ti ostatní byli mu záhadní, zvláště že výrazy Methusalemovy a jeho cídiče byly tak temné, že nemohl jejich smyslu dobře pochopiti.
Degenfeld viděl mu to na očích a vysvobodil ho z trapných rozpaků, pravě mu dobromyslně: »Není-li pravda, vy nemůžete dobře pochopiti, koho máte před sebou? Brzy bude vám vše jasno. Kde bydlíte?«
»Zde v hotelu, mijnheer.«
»Tedy si sedněte k nám, neboť my budeme tu také bydliti!«
