tom, co zažili, a po prvním kolem plujícím parníku napřed odeslána.
Turnerstick spal tuto noc již na palubě. Ostatní zůstali v hotelu. Když přišli ráno na loď, neměl již svůj čínský kroj mandarinský, nýbrž měl na sobě frak z Jižní Karoliny i s kravatou na způsob motýle. Jeho vlastní kabina byla přes noc co nejroztomileji zařízena pro dámy a stejně vydatně pečoval o to, aby mužští cestující našli dobrá místa.
Jeho velitelský hlas nesl se zvučně po palubě. Kotvy byly zvednuty a plachty roztaženy. Hnána odlivem a dobrým větrem vyplula loď z přístavu.
Všichni cestující stáli na palubě, oči obráceny k zemi, kterou, jak s jistotou souditi se dalo, nikdy více nespatří. Když mizela již, sňal Turnerstick skřipec a pravil, rukou oči si vytíraje: »Podivná země, a ještě podivnější lidé v ní! Nedovedou ani svou vlastní mateřštinou správně mluviti; nemají nejmenšího ponětí o správné čínské koncovce! A přece je mi líto, že se s ní musím rozloučiti. Snad jenom proto, že jsme tu musili zanechati tlustého.«
»To to bude!« souhlasil Bohumír. »Kdyby mi mé oboe nebylo tak příliš milé, tedy byl bych mu je jako památku na jeho Bohumíra zanechal. Také mně působí loučení žal; blaží mne však při tom přece myšlenka že jsme splnili své Kong-Kheon. Proto pryč struchlivými myšlenkami! Jestliže jsem Čínu pozdravil zvoláním Tsching-tsching tedy loučím se s ní teď pozdravem Tsching-lao, což znamená tolik jako: S bohem, ty země šikmých očí; je mi tě srdečně líto, neboť ztrácíš právě na vždy svého nejkrásnějšího Bohumíra!«
