Za ním následoval Bohumír z Bouillonu, zachovávaje přesně vzdálenost tří kroků. Na hřbetě visely mu na přič obě zadovky. V levé ruce nesl vodní dýmku, jejíž špičku měl v ústech jeho pán, vpředu kráčející, a v pravé ruce držel — což je to možné! — své »oboe«, jež bylo však vlastně fagottem. Ale nástroj byl tak přefoukán, že vydával jen kvikavé tony, pročež jej označil jmenem výše znějícího oboe. Statečný Bohumír byl tak neodlučný od své staré píšťaly, že mu ani na mysl nepřišlo, ptáti se, bude-li mu nástroj v Číně užitečný nebo obtížný. Zabalil jej jakoby se to samo sebou rozumělo, a jeho pánovi to ani na mysl nepřišlo nějakou poznámku k tomu přičiniti.
Za tímto štíto- a dýmkonošem šel Richard Stein. Měl zelenou čepici gymnasistů a pokud ostatního obleku se týče, byl věrným obrazem Methusalema, jenž ho před odjezdem rovněž tak vyparádil.
Když přešli můstek, obrátil se Turnerstick na pravo, kde tušili parník, po němž chtěli plouti do Kantonu. Ale Methusalem zavolal na něho: »Stát! Kam, mistře?«
»Na parník přece,« odpověděl kapitán, zastaviv se.
»Teď ještě ne. Dříve musíme vypíti jednu. Musíme oslaviti svůj vjezd. Na Sahaře pije se voda, je-li totiž jaká; ale v říši středu musí se najíti čep, jenž leží přec u každého sudu uprostřed. Podíváme se tedy, jakou látku tady čepují!«
»Ale ztratíme čas!«
»Pah! Při všem ztrácí se čas, při jízdě i sedění, při hejření i práci, při smíchu i pláči. Ostatně musím nevyhnutelně navštívili našeho zdejšího konsula, abych se mu představil a na rozličné věci se ho vyptal. Do-
