Spěchali za svými příbuznými. Ostatní nevěděli, co se stalo. Degenfeld vysvětlil jim to stručnými slovy. Jeho zpráva naplnila je velikou radostí a hlubokým pohnutím, jež projevili radostnými slovy. Turnerstick mínil, oči si při tom vytíraje: »Jaké to shledání! Jaká scéna! Ale od vás, Methusaleme, bylo to velice nehezké a potutelné, že jste nám zamlčel, co jste věděl. Také my jsme byli zcela nepřipraveni; jak snadno mohli jsme tu také pohnutím omdlíti!«
»Jděme!« souhlasil Bohumír. »To jim podá důkaz, že máme onu jemnocitnou noblessu, jež je při takovémto shledání a jiných příležitostech znamením dobrého vychování. Ale dýmka musí býti zapálena. Má znamenati zápalnou oběť, kterou radostně přinášíme nově založenému štěstí našich spolubližních.«
Nepovolil, Methusalem musil vzíti troubel do úst. Potom, když tabák doutnal, opustili dům, aby se odebrali do zájezdního hostince.
Pořád ještě stálo mnoho lidí venku, kteří jim uctivě ustupovali a provázeli je tak dlouho, dokud se za nimi dveře nezavřeli.
