abyste vyslechla obsah tohoto dopisu? Posaďte se, prosím!«
Přinesl jí svou židli, na niž se ihned posadila. Tato zdvořilost našla rychle dva následovníky, kteří chtěli ukázati, že také oni se naučili býti k dámám pozornými. Turnerstick přisunul svou židli jedné dceři a pravil: »Prosím, slečno, račte se také posaditing! Dopřejteng si příjemného odpočinkung!«
A mijnheer přinesl svou židli druhé dceři, prose svým nejsladším úsměvem: »Mejuffrouv, ik bid, dat ook gij op eenen stoel zitten, op mijnen stoel. Ik geef u dezen stoel zeer gaerne. — Slečno, prosím, abyste také vy seděla na židli, na mé židli. Dávám vám tuto židli velice rád.«
Obě dívky nerozuměly ani slova ze všeho, co se povídalo, ale věděly ovšem, co bylo míněno. Sedly si po obou stranách své matky, a oba galantní salonní páni odstoupili nanejvýše uspokojeni, při čemž šeptal Turnerstick tlustému: »Skvostná dívka, pravdu! Rozuměla mě slovo za slovem. Zdá se, že se v tomto domě mluví výtečnou čínštinou.«
Degenfeld vyňal svůj zápisník a z něho obálku, jež obsahovala zmíněný, Ye-kuilim psaný dopis pro ten případ, že by byla jeho manželka nalezena. Na jeho tváři bylo možno pozorovati výraz nejradostnějšího zadostučinění. Jelikož v Číně i paní z vyšších stavů neumějí psáti ani čísti, protože se tomu neučí, podal dopis domácímu pánovi a řekl: »Prosím, přečtěte jí to!«
Muž prohlížel obálku, jež byla nepopsána a tázal se: »To mám otevříti?«
