Malá budova obsahovala velice čistou přední komnatu a menší zadní prostor, jenž zdál se býti zároveň dámským pokojem i kuchyní. Ze ženských obyvatelů neobjevil se nikdo. To jest vůbec čínským mravem, jenž tu byl tím spíše zachováván, protože majitel domu přestoupil k islámu.
Přes to přese všecko nebylo viděti ani stopy po zvycích, jež jsou pro hostiny mohamedánům předepsány. Vše dálo se po čínském způsobu. Nesedl si s nimi za stůl, nýbrž zůstal státi, aby obsluhoval své hosty.
Byl to oběd chudého muže, který, hostí-li jednou bohatého, musí hodně hluboko do kapsy sáhnouti. Malá vesnička nemohla poskytnouti velikého výběru a jelikož byla příliš krátká doba ku přípravě teplých pokrmů, byly jenom studené pokrmy předloženy.
Živá zábava kořenila prostý oběd. Hostitel viděl, že jeho hosté jsou s ním spokojeni a byl tím tak nadšen; že se odhodlal kapsu úplně vyprázdniti. Řekl: »Rád bych byl vznešené pány lépe pohostil, byla mi však jenom velice krátká lhůta ku přípravě pokrmů poskytnuta. Jestliže však vysoce vítaní můj dům dnes večer poznovu poctíti ráčí, tu najdou večeři důstojnější.«
»Ano, my přijdeme,« odpověděl Methusalem. »Kladu však jednu podmínku, již máte splniti.«
»Jaká je to?«
»Že učiníte vše, aby to byla skutečná slavnostní a přátelská hostina.«
Ta bylo ubohému muži úzko. Hleděl rozpačitě k zemi a řekl pak: »Pane, vy víte, že jsem chud, a já
